Jak jsem slíbila v předešlém článku, dneska bych se s Vámi chtěla podělit o jedné legendě, která k Halloweenu neodmyslitelně patří. Chtěla jsem jí nechat na samostatný článek, jelikož je to delší a chtěla bych Vám jí převyprávět vlastními slovy. Jedná se o legendu, která se váže k tradici vydlabávání dýní a proč to celé vlastně vzniklo. Jedná se o legendu, takže je jen na Vás, či jí budete věřit, nebo to necháte na úrovni zajímavosti pro Vás...
Kdysi žil jeden opilec jménem Jack. A když říkám opilec, myslím tím doslova notorického alkoholika, který žádný den nesměl chybět v hospodě a lít si do hrdla alkohol. Doslova ho možná držel při jeho už tak nicotném životě. Kde však na tuto zábavu bral peníze, o tom můžeme spekulovat. To se takhle opět po roce blížil předvečer svátku všech svatých, tedy 31. říjen. Jack se tak opil, že ležel někde venku jako pohozený pytel brambor a jeho duše se chystala na svojí poslední cestu. Na jeho duši si však už počkal ďábel, který na ni měl zálusk. Ale Jack si řekl, že jeho život ještě není na pokraji a umřít nechce. Proto uzavřel s ďáblem dohodu. Poprosil tedy ďábla, aby mu dal pár posledních mincí, že si chce ještě alespoň před smrtí vychutnat svoje poslední pivo, a potom že si ho ďábel může odvést sebou do pekla. Jenže ďábel u sebe žádné peníze neměl a tak se tedy po Jackově smlouvání v peníze sám proměnil a až své pivo zaplatí, tak se promění zpátky a vezme si jej. Jenže Jack byl velmi vychytralý. Hospodskému zaplatil 5 pencí a tu šestou poslední minci si strčil do kapsy. Ďábel se tak nemohl proměnit zpátky a zůstal uvězněný v minci v Jackově kapse. Nakonec se oba znovu dohodli. Jack zaplatí mincí aby se ďábel proměnil zpátky, ale on mu za to na oplátku daruje ještě jeden rok života. A tak se tedy stalo...
Rok se s rokem opět sešel a přišel opět onen svátek. Ďábel si přišel hrdě pro Jacka. Jack se tedy připravoval na poslední cestu, ale vymýšlel kdejaký plán, jak by čerta opět přechytračil, až vymyslel. Tak začal ďáblovi vymlouvat, že se mu nechce a že přeci umřít nemůže a ďábel vzteky začal Jackovi vyčítat, jaký je marnivý, že přeci dostal rok navíc, až mu z toho vyschlo v krku. No a protože stáli oba pod hrušní, kde se nahoře v koruně schovávala šťavnatá hruška, která by jeho žízeň uhasila, rozhodl se ďábel si jí vzít. Jenže na strom mu vylézt nešlo. Tak se Jack nabídl, že pro hrušku se natáhne a vleze ďáblovi na ramena. Jenže jakmile byl na stromě, do kmenu rychle vyryl kříž a ďábla tak nahoře uvěznil. Co teď? Ďábel nemohl dolů a vzít si Jacka taky nemohl. Opět mu nezbylo nic jiného, než uzavřít další dohodu. Jack požadoval úmluvu, že peklo na něj nemůže a ďábel si ho sebou odnést nesmí. Čert souhlasil...
Opět po roce přišel tento podvečer svátku všech svatých. Jenže Jack svůj život vedl možná ještě hůře, než kdysi. A tak opravdu v tento večer zemřel a už mu nebylo nijako pomoci. A protože duše věděla, že do pekla nesmí, protože Jack uzavřel s peklem dohodu, vydala se proto nahoru k nebeské bráně. No, bohužel, ani tam duše nepochodila. Vzít Jacka do nebe? Ani náhodou. Měl dvě šance a ani z jedné se nepoučil. Ne ne ne. Duše tedy sklesla dolů před pekelnou bránu, ale ďábel Jacka odmítl s tím, že tohle on přeci chtěl a dohoda se porušit nesmí. Jack nevěděl kudy kam. A tak se ho ďáblovi zželelo a alespoň mu daroval žhavý uhlík. Ten sebou Jack nosí ve vydlabané dýni, aby mu nezhasl a jen jednou v roce, v tento předvečer, se může o uhlík ohřát a posvítit si na svojí temnou cestu, ke které byl navždy odkázán. A to bloudění po tomto světě...
Žádné komentáře:
Okomentovat